konvergence :: společenská síť v nových médiích

Ve dnech 18. – 23. června 2008 jsme s Luciou Udvardyovou navštívili Barcelonu, konkrétně místní Centrum současného umění (Centre de Cultura Contemporània de Barcelona / CCCB) a také audiovizuální festival Sónar který se konal letos již po 15. na jeho půdě.

CCCB je jedna z největších veřejných institucí ve Španělsku provádějící vlastní výzkum v oblasti umění, multimédii ale i sociálních otázek, které zpracovává formou výstav, projekcí, přednášek nebo veřejných debat. Výsledkem těchto aktivit za 15 let fungování instituce je rozsáhlá databáze materiálů (audio, video, texty, prezentace, fotky). Tyto materiály chce CCCB poskytnout veřejnosti prostřednictvím archivu „Arxiu CCCB“. V současnosti poměrně chudé možnosti využití a vyhledávání jakož i zpřístupněných informací postupně rozšiřuje tím kolem ředitelky archivu Elisabet Goula. Kromě plánů na internetový přístup a propojení vnitřní databáze CCCB s její veřejnou částí je jejich cílem také spravovat Xcéntric, archiv audiovizuální archiv experimentálního a dokumentárního filmu. O technickém řešení těchto archivů, problémech s copyrightem a dalších podrobnostech jsme mluvili s Elisabet Goula a Sonjou Aran.

Jedna z dalších aktivit CCCB od jejího vzniku v roce 1993 je spolupořádání největšího přehlídky audiovizuální kultury a elektronické hudby v Evropě, festivalu Sónar. Sónar stimuluje setkávání zástupců tří různých světů (umění, věda a showbusiness) na jednom místě, nutí je ke konfrontaci a spolupráci. Japonští glitch-vjs pouští obrázky ve stánku Red Bull Music Academy, umělci z Raster Noton demonstrují možnosti technologických novinek od Pioneeru na dolby 5.1 instalaci, přednášky o geocachingu a workshopy hudebního programovací jazyk SuperCollider střídá vystoupení největších techno djů současnosti. Program již několik kromě všude přítomné hudby zahrnuje také projekce Sónar Cinema (letos mj. třeba vynikající pásmo Extended Cinema o nových možnostech živých performancí s obrazem), multimediální výstavní část SonarMatica (letošní téma Future Past Cinema demonstrovalo projekty propojující minulost a budoucnost (nejen) kinoprojekcí) nebo cyklus performancí SonaRama (mj. instalace Edwina van der Heide „Laser Sound Performace“).

Výsledkem naší cesty je kromě bezprostředního vhledu do fungování instituce a archivu CCCB zejména navázání kontaktů jak v samotném Centru, tak s jednotlivými umělci a odborníky na festivalu Sónar.

This year the conference takes a look at the rapidly developing media and the changes it has brought to the audiovisual archives. The new media has turned our world from textual to audiovisual one. In order to ensure their continuous existence audiovisual archives have to change, accept new roles and acquire new skills. Changes have affected the social values, but have they also changed the value systems in the archives?

Letošní ročník festivalu Ars Electronica proběhne od 4. do 9. září již tradičně v rakouském Linzu. Tématicky se Ars Electronica 2008 zaměřuje na problematiku autorských práv, zejména na implicitní rozpor mezi potřebami uživatelů a omezeními copyrightu. Digitální éra si žádá nové přístupy a možnosti nakládaní s autorskými právami.

Inyfilm.sk a Eject.sk jsou dva portály věnované studentskému experimentálnímu filmu. "Inyfilm sa pokúša vytvoriť trvalý priestor, v ktorom budú sústredené reprezentatívne vzorky videouvažovania špecializovaných katedier jednotlivých vysokých škôl, ako aj práce nadšencov nakrúcajúcich „bez vzdelania“." V současnosti inyfilm.sk obsahuje videa z pěti slovenských vysokých škol (Akadémia umení, Banská Bystrica, Technická univerzita, Košice, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica, VŚMU a VŠVU obě v Bratislavě). Eject.sk je podobně zaměřeným (momentálně offline) projektem studentů VŠVU v Bratislavě).

Tak už nějakou dobu dělám archiv se studentskými filmy FAMU. V dubnu a květnu jsem všechny filmy z loňského FAMUfestu natáhl v plné kvalitě na diskové pole, kde budou uchovány pro příští generace :) he a teď dodělávám enkódování do streamů a obrázky k celé dávce. Rovnou můžu říct že spousta organizačních a právních věcí není pořešená tak nejsou úplně online. Dají se pouštět jen po přihlášení školním loginem ve vnitřní síti AMU, takže kdo máte to štěstí... BTW studenti si v on-line archivu mohou editovat své autorské profily a doplňovat údaje o filmech.

Je to docela zajímavý soubor svou šíří záběru, čím se lidi zabývají a co natáčí, jsou tam špičkové věci i trochu chabé záležitosti. Podle mě ty nejlepších jsou třeba maďarský celovečerní film Moje jediné (kamera Gyorgy László) se skvělou Orsi Tóth, kterou jsem viděl už ve Šťastných dnech a má tu podobnou roli, má to dynamiku a skvělou hudbu... Víc jak hodinu trvají i animovaní Chcípáci od Buchet a loutek, taky qalitní počin a další neuvěřitelně krásná animace je Evino ovoce Ishidy Kaoru a mystická Naus Romana Štětiny. Je tam spousta filmů o lidských vztazích a partnerských problémech, u kterých sem si říkal, že co člověk prožívá často není osobní potíž ale úplně stejně to mají i jiní, že to jsou generační nebo společenská témata. Z nich je pěkný třeba Viktor a Annna dnes zůstali doma (Peter Pikna), nebo Domácí násilí ve filmovém ateliéru (Radovan Síbrt). Profesionálně zmáknuté jsou taky Skryto (Stefan Valdobrev) nebo Cargo (kamera Martin Preiss, střih Lenka Hojková). Dotyk něčeho blízkého a známého jsem měl u 7 divů Bratislavy Saši Gojdičové. Z dokumentů je výborné emotivní víc než hodinové dílo Rula, Ticho, Čumba... prostě hrdinové demonstrací Heleny Všetečkové, bezprostřední pohled na život má O topanki Rozálie Kohoutové a vědecké zaměření Hormonální akvárium Terezy Tary.

Je toho moc. Pro představu obrázek se snímky (z každého filmu jeden řádek) je asi třetina filmů tohoto FAMUfestu.

ACOUSTIC PHENOMENAE na parukářce v Praze. Vyjímečně vynechám české performery Seismic Wave Factory a Kotel #26 a dam jen fotky magického perkusionisty z Ameriky žijícího v Londýně Z'EVa.

V Los Alamos jsem nemohla najít tu slavnou „černou díru“, kde si Woody kupuje svůj atomový odpad (který se teď Jared snaží nějak uspořádat v náklaďáku na Vasulkovic zahradě), ale další den naštěstí přiletěl z Kalifornie Nick a společně jsme tam našli cestu...krásné místo, majitel Ed je protiválečný aktivista /"One bomb is too many"/, legendární mechanik a sběratel, má tam spoustu pěkných transparentů a vytváří na vlastní náklady protiválečné žulové obelisky s textem v různých jazycích. Navrhla jsem mu, že by měl být i v češtině a slíbila mu poslat český překlad.
V Bradburyho muzeu v Los Alamos je interaktivní expozice (jak byste si tak představili řetězovou štěpnou reakci, děti, a kolik myslíte, že asi toho plutonia v téhle zemi máme...), promítají tam dokumenty o tom, jak se těm mladým bystrým vědcům v Los Alamos žilo a jak nekonečně šťastní byli farmáři a Indiáni, že mohli své pozemky poskytnout ve prospěch amerického boje proti nepříteli. Současné aktivity laboratoře LANL jsou věnované národní obraně a zkoumají tam například, jak využít včely pro identifikaci výbušnin, mají tak dlouhodobou paměť, chudinky... V oblasti okolo Los Alamos je taky největší výskyt UFO v celých Státech..

Nick, chráněnec Woodyho, který vystudoval College of Santa Fe, komunikuje s duchy a vytvořil instalaci z mořských bójek, mi ukázal i další místa v okolí, například městečko Madrid, park Bandellier s dírami ve skalách, kde bývala kdysi dávno obydlí, dům vtipného umělce Adama Horowitze (mj. autora landartového díla Stonefridge, kruhu z ledniček sestavených na sebe, které jsem minule navštívila, ale mezitím jej město dalo zničit...http://pratie.blogspot.com/2006/02/stonefridge-in-santa-fe.html); žije nahoře v horách a svůj pozoruhodný dalíovský dům si buduje asi už deset let. Navštívili jsme místní bary a hospody a poslední večer horké prameny v oblasti Jemez...je jich tam spoustu různě po lesích a dá se v nich tak ležet a pozorovat západ slunce nad horama. Je to paradajs. Jeden z duchů Santa Fe mě zjevně pronásledoval nad evropskou oblohou...

Pak jsem vyrazila na road trip, jelikož jsem už víc nemohla odolávat lákání těch amerických cest, Vasulkovi mi zapůjčili auto svého kamaráda a po lekci řízení od Steiny, při níž jsem jim málem porazila poštovní schránku, jsem nakonec za tři dny urazila asi 700 mil. Projela jsem krásnou novomexickou krajinou (ne bez důvodu má Nové Mexiko přívlastek „Land of Enchantment“), až do parku Mesa Verde v Coloradu, jednoho z přírodních divů, a pak zpátky přes indiánské rezervace a puebla, aztécké sídlo Aztec s ruinami, pěkné městečko Taos, Los Alamos, město zrodu atomové bomby... První noc jsem spala v autě pod hvězdama a měsícem na té velké americké obloze, další den v levném motelu kousek od Taosu. Mé „filmové“ zážitky doplňovaly zastávky v kavárnách u cesty s muži v kovbojských kloboucích u baru, pasoucí se stáda krav a buvolů, opuštěné benzínky... všechno tam překvapivě působí tak, jakoby to tam bylo odjakživa. Začala jsem chápat, co Woody myslel tím, když říkal, že všechno vnímá jako divadlo („a jak se tak na tebe dívám, tak jsi taky postavou v mém divadle“, řekl mi pak), protože jsem se cítila tak trochu jako postava z vlastního filmu. Vzpomínala jsem na to, jak jsem hltala Karla Maye, když mi bylo deset, Kerouaca ve čtrnácti, eseje Susan Sontagové a Wendersovy filmy později a uvědomila si, že evropské vnímání Ameriky je navždy zformované knihami a filmy a celou tou mytologií, a to je důvod, proč se tam všechno zdá být tak nereálné (či hyperreálné, jak tvrdí Baudrillard). Zpívala jsem si country písničky a mluvila se svým autem, s nímž se mi povedlo navázat celkem intimní vztah...ó la lá. Nejvíc se mi líbily ty dlouhé pláně, kdy se cesta táhne před vámi tak daleko, všude kolem hory, jako kousek před Taosem, kde je enkláva ekologických domků zvaná Earthship, které začal stavět architekt Michael Reynolds: domky jsou soběstačné, vytvářené z odpadních materiálů; jeho příběh a boj s administrativními překážkami je vylíčen ve filmu Garbage Warrior. Měla jsem v té krajině divné sny, asi že jsem se ještě nenaučila, jak komunikovat s jejími duchy.

Čtvrtého července jsme strávili u Gene Youngblooda, který žije kousek nad městem ve velikém krásném domě se skvělým výhledem na všechny strany, takže jsme mohli sledovat ohňostroje dole v údolí. Gene je velice aktivní a pracuje nepřetržitě na několika projektech zároveň; včetně knihy o zakladatelích Electronic Cafe International, Kitu Gallowayovi a Sherrie Rabinowitz, sbírky vlastních textů z šedesátých let psaných pro Los Angeles Free Press, knihy o Georgi Kucharovi (jehož DVD sérii nedávno publikovala VDB v Chicagu) a na vlastních pamětech, nazvaných „The Autobiography of the Image“. Mluvilo se hodně o nástrojích, lidech a politice. Všechno tam vypadalo zvláštně nereálně v tom večerním slunci.

/to fotil Woody/

Santa Fe je převelice zajímavé město s téměř vesnickou atmosférou (akorát že tam lidé nejsou vidět na ulicích) a s neobvyklou koncentrací kreativních lidí: v Santa Fe Institutu zkoumají komplexitu, College of Santa Fe je zaměřená na umění a humanitní vědy, galerie SITE teď hostí bienále (a předtím retrospektivu Steiny, kterou jsem žel propásla), je tam nesčetně galerií a muzeí (antropologických, lidového umění, či malířky Giorgie O'Keeffe), točí se tam filmy (nejnověji například Tahle země není pro starý bratří Coenů), jezdí tam samozřejmě turisté... Je to nejstarší hlavní město v USA a stojí tam údajně nejstarší americký dům.

V Center for Contemporary Arts (www.ccasantafe.org) byla výstava Thomase Ashcrafta zvaná „Codices : Heliotown“, sestávající z rozkošných modelů imaginárního kosmického města; Thomas se zabývá také „elektrorecepcí“ s využitím upravených rádiových teleskopů, pomocí nichž přijímá elektromagnetickou energii, vyzařující periodicky z Jupiteru... (www.heliotown.com)

Další den byla prezentace Davida Stouta a Coryho Metcalfa v nově založeném centru Santa Fe Compex (http://sfcomplex.org/wordpress, jeho cílem je propojení umělců a vědců a název zřejmě odkazuje ke studiím komplexity; zrovna tam probíhala docela zajímavá výstava stereoskopického umění a hologramů). Nejprve mluvila historička umění Christina Cogdell o eugenice ve spojení s designem a architekturou. David Stout pracuje s videem od šedesátých let, využívá hodně analogového a digitálního šumu, nyní s Corym vytvářejí audiovizuální performance, cosi jako genetické umění, které tvoří sebe-organizující se struktury. Nejnovější věci využívají matematické zpětné vazby aplikované na nejjedodušší struktury a vytvářející 3D rotující objekty (připomněly mi trochu rotující kouli, kterou Dan Sandin představil v CAVE v IIM). Následovníci Steiny a Woodyho, dá se říct. Navrhla jsem Davidovi, že by přijeli do Prahy, až budou mít cestu do Evropy. Mám audio nahrávku prezentace, kterou se chystám přepsat.

Můj výlet do Santa Fe začal na vídeňském letišti 2. července před šestou ranní, kdy jsem autobusem dorazila z Prahy, vyzbrojená nahrávacími přístroji, a bylo docela působivé, když jsem se následující den večer ocitla v Albuquerqe, po dvou přestupech, v Paříži a v Atlantě. Z Air France jsem sledovala mraky a pak filmy na malém monitoru na zadní straně sedadla. První byl o šéfkuchařce, kterou zajímalo jen vaření, až do té doby, kdy potkala šaramantního specialistu na italské jídlo; v nejlepším se ale zasekl v přehávači. Druhý film byl milostný příběh dvou lidí vyskytujících se na stejném místě v prostoru, ale v odlišných místech v čase.
Úředník, který se mnou mluvil před vstupem na americké území, se dokonce pokoušel žertovat, stejně jako dva chlapci, co se starají o doručená zavazadla, byli moc vtipní, tvrdili mi, že nemluví anglicky, jen japonsky, a nechtěli mi nic říct. Když jsem v Atlantě čekala na přestup, koupila jsem si knížku o tom, jak porozumnět filozofii prostřednictvím vtipů od paní, která měla visačku s nápisem „be a shining star in customer service“, a která mi popřála, ať si užiju 4. červenec. Takže mi došlo, že jsem vlastně přiletěla na tenhle kontroverzní americký svátek, Independence Day. Téměř jsem už zapomněla, jak zábavné je pozorovat americký život; vše tu působí tak trochu chaoticky, jakoby neustále improvizovali, ale kupodivu nakonec všechno nějak funguje (až si člověk říká, „jak jen může taková země vůbec existovat a lidem se v ní dobře dařit“).
Když jsem po víc než 24 hodinách konečně dorazila do Albuquerque, bylo už po deváté večer, tak mi nezbývalo než vzít si taxíka do hostelu. Hostel Route 66 je skvělé místo na Central Avenue, umístěné přímo mezi Downtownem a Old Townem, jeden z těch hostelů, kde máte jídlo a pití zadarmo a ráno musíte pomoci s uklízením. Už z letadla jsem viděla město obklopené horami, a potom cestou dřevěné domky s terasami, a pak jsem velice rychle usnula na posteli pod velkou malbou s plachetnicí na rozbouřeném moři.

Další den jsem se šla podívat na město a odpoledne odjela autobusem do Santa Fe. Všude okolo hory a skály pokryté keříky, krása. Shluky mraků mi připomínaly kameny, které jsem ráno viděla v Museum of Natural History and Science. Santa Fe je ostatně město, kde se studuje komplexita /"Irreversibility and nonlinearity characterize phenomena in every field of science: the complexity of the markings on a butterfly's wings, a leopard's spots, the shape of a spleenwort fern, the whorls of a little green alga called the Mermaid's Cap, and the rhythms in living systems such as the palpitations of a heart, the firing of nerve cells within the brain and so on. Related, but more subtle, chaotic forms of complexity also arise from nonlinearity, including apparently random weather patterns, the outbreak of flu epidemics, and the spread of information and ideas.", In: P. Coveney and R. Highfield, Frontiers of Complexity/. Nad horami se začalo blýskat. Po příjezdu do Santa Fe jsem se vydala do hostelu, kde jsem bydlela už minule, a který jsem si zamilovala, bylo tam jen pár lidí tentokrát a nějaká dívka mi půjčila své kolo, tak jsem se po dešti stihla projet nahoru po Cerrillos Road, abych si nakoupila nějaké jídlo a pivo. Pak jsem zavolala Vasulkovým a ohlásila se na zítřek. Došla jsem k nim ráno pěšky, je to jen čtyři míle, a bylo to zábavné, protože si mě všichni podivně prohlíželi a stahovali okénka u svých aut, když jsem se blížila. I když tam nikdo pěšky nechodí, je tam docela hodně cyklistů, což je nedávný fenomén, tak jsem měla radost, že i v Santa Fe se kola pomalu stávají alternativním způsobem dopravy.

Hned první den ve Vasulkovic adobe ve „vesnici“ Agua Fria jsme s Woodym probrali situaci doma v Čechách, archívy i články a knížky, co mají být napsané, a diskuse pokračovaly i další dny. Natočila jsem asi šest hodin rozhovorů a snažila se projít co nejvíc věcí v archívu, včetně například videí Stephena Becka, filmů Jordana Belsona, videí a performancí Davida Stouta, přednášky Steiny a Woodyho ve Washington Public Library v 70. letech, záznamů performancí chicagského okruhu atp. Evidentně je naše formující se pražská skupina jedinou, která se vážně zaobírá vasulkovskými archívy, a je toho opravdu hodně, s čím se dá pracovat, jedinečný materiál, který by se měl postupně objevit na stránce aomoa.net:

1) materiály z výstavy Eigenwelt..., která se konala v rámci festivalu Ars Electronica v Linci v 90. letech (zatím na http://eigenwelt.zkm.de), by měly být zahrnuty do archívu a rozšířeny o video úryvky dokumentující vynálezce a jejich nástroje; celý materiál bylo možné spustit pomocí čárkových kódů v knize (po přejetí kódu speciálním perem se objevovaly obrázky, videa, další materiály); toto pero lze stále zakoupit a možná by stálo za to, nějak obnovit tuhle původní funkci

2) materiály z MindFrames, videa, texty, obrázky, dopisy atp., jejichž část je již v Praze (a byla představená na Open Archives 1), další část je na harddisku, který mi Woody věnoval naposledy, ale existuje spousta dalších materiálu dosud nezahrnutých, např. Sharitsovy pásky, dopisy a kresby (nikdy nepublikované), které nyní archivuje Jared Ashburn, jeden z teoretiků žijící v Santa Fe, učí na College of Santa Fe a má zájem o spolupráci

3) tzv. „Other Artists' Tapes“, neobyčejně bohatá kolekce, kterou Vasulkovi shromažďují od 60. let minulého století, většinou materiály, které jim věnovali další umělci; jedna z nejlepších sbírek experimentálního filmu a videa...dosud většinou na MiniDV (povedlo se mi shlédnout jen velmi malou část), Steina slíbila, že je zdigitalizuje a pošle postupně do Prahy...
Co se týče dalších archívů, s nimiž by se dalo spolupracovat, existuje archívní iniciativa Marcel Dona Foresty (teoretika a umělce z Paříže, který byl v Praze mj. na konferenci MutaMorphosis), www.mmmarcel.org, www.donforesta.net. Potřebuji zjistit víc informací o tom, jak archív funguje a o způsobech spolupráce.
Jon Cates, můj známý ze School of the Art Institute, vytváří archív na památku díla Phila Mortona, jedné z klíčových figur chicagského videa 70. let minulého století.
http://copyitright.worldpress.com

4) české a slovenské (a další středoevropské) filmy a videa, existuje plán založit soutěžní přehlídku místní experimentální produkce s „cenou Woodyho Vasulky“ (původně plánované na jihlavský dokumentární festival), tyto věci by se mohly stávat součástí archívu, tedy další kurátorovanou sekcí AoMoA

Klíčové tedy je, že nikdo jiný se o vasulkovské archívy nestará (a také jejich oficiální „fyzický“ archív v Langlois Fondation je ve špatné situaci, jelikož Daniel Langlois se rozhodl přestat nadaci podporovat), takže je to velká příležitost, které bychom se měli v Praze chopit. Máme důvěru a podporu a velikou zodpovědnost. Plán je, přes prázdniny zpřístupnit materiály online, nejprve pro skupinu kurátorů, kteří budou moci strukturu i materiály komentovat a přispívat k nim. Kromě výše zmíněných (Jared Ashburn, College of Santa Fe; Don Foresta, Marcel, Paříž; Jon Cates, School of the Art Institute; Gene Youngblood, Santa Fe taky Sherry Miller Hocking, Experimental TV Centre, pár dalších lidi ze střední a východní Evropy a snad se zapojí i studenti z FAMU.

Dwelling - as well as being a term for a house, or for living somewhere, or for lingering somewhere - is a philosophical concept which was developed by Martin Heidegger. This approach to being-in-the-world, has, and is being, used in various branches of the social sciences to think about landscape, place and nature society relation. /wiki/

Dole úryvky z rozhovoru s Woodym o archívech a dalších věcech a jejich přepis:

Excerpts and transcriptions from the interview with Woody, Santa Fe, July 2008:

Woody on archives 1

I wanted to ask about the idea of archiving in your work, because you were from the beginning collecting everything you did and other artists' work and documenting everything you did, this is the idea of observation of what you do and documenting it at the same time which appears from the 1960s and now you are trying to make the archives and this is interesting because it is very special, I don't know many other artists who would have from the very beginning had the idea that they should collect and document everything and maybe now you have certain ideas what to do with that material, not only video but also that analogue instruments or tools?

It's not that hard to understand, because when I understood what the time and energy does, and when we already started, I am talking, this is the generational enterprise, it was like early film and it was generational effort made out of mainstream filmmaking, I understood this contribution of this particular generation in this particular time slot, especially when the analogue world breaks through into this digital domain, I understood that this was the historical, not historical but cultural historical, this is both. It was the historical meeting of the analogue world as we know it into the digital world which we don't really know but it's representing the reality and so I understood this was the pivotal movement or moment in the history and that's how I understood it and we both understood it, with Steina and many other people, that it's worth of our self-sacrifice.
So you have to say, O.K., there'll always be a Picasso here and there, because that's what they dialled by the muses that control our cultural life, and there were, like Bill Viola decided that he was the new Picasso, consciously, and of course Garry Hill was a divine, he was this young man that could understand and he, first his early works which I knew were magnificent but now their life and carrier is completely not interesting to me. In that place they contributed but they were not interested in the rest of the world, they were self-elected heros of the generation which they are.
But I come from this background of the Czech, even Moravian thinking about that this meeting with the history that's much more interesting than what you actually do in this kind of personal struggle to develop yourself into indispensably individual as artist. And anyway, what I do as archivist I still do it for the same purpose, I what to know, what's the commonality of that effort, which of these things that are living in the shadow in fact have a great significance. That's kind of the only ambition I have, that is more or less secretive because it's the curatorial treatment of these things that I am interested in and contextualizing these things, why they happened, again it becomes a different type of laboratory.
And I was always lucky and of course Steina always helped to this effort very significantly, to curate things, it's not the first time the last year that we would curate anything, we made certain curatorial work all our life, you know, since the Kitchen which was in a way titled Live Audience Testing Laboratory, which has both ends, you test the audience and test the laboratory. And then we made at least three or four shows that had this commonality, like Eigenwelt and this show and something in between, so this was in a way an impulse, it was actually more complicated than producing art; because producing art you can do it here on the table but to produce show is vastly complicated thing. But I like the complications because it's just the nature of my interest where is the boundary of an individual, how far you can go as an individual and how much you need the society or other people to mediate it.
And I experience both, one in the art where you can really take a sound source and produce composition of audio of some form, later you may not be educated, in video we had to go the whole generation thru process of education and that's one thing that painters go also thru, from childhood some, other in the middle of the life, but you have to learn some kind of a craft because there is no art without craft unless you are poet and then art and craft go thru your mind and it can be then spoken but the connection between your mind and the medium of the speech is enclosed in your own body, you don't even need to write it down.

Woody on archives 2

This was actually question about the archives, what's your ideal of the archive...

It's also some duty, my mother eventually wrote the history of the clan, of the families, and she went to archives and villages and churches and I understood that I inherited this but I am not so sure if she also got some inspiration from my work, because I mentioned that to her. But of course I take some pride in informing her about literature and poetry, cause she was just this what you would call the simple peasant girl that came with basic education to the world and then grew thru her, a lot had to do with her born-again incident, but she invented it into whole narrative way thru painting and writing. And she wrote that from the same source of duty. I don't know where that source of duty comes from, my sister didn't do it, my sister didn't any of that, so it must be something either some kind of rubbed zone, because me and my mother had very special relationship since childhood, our value system is total identical, including altruistic work for the public like her seeding some flowers next to the highway, and she would be telling about the truck drivers that go by from Turkey and everywhere to Prague, they should see some flowers on their long run on the the highway when they are sleeping half. And people would come to her saying, 'why do you do it mother, paní, proč to děláte, vždyť to nikdo nevidí tady', she would not relinquish the social service. So there is something strange about it, that I must admit.
I like to kind of waste my life in some kind of general purpose of life. And I love to be supported, I don't want to make money, I find it completely inappropriate, to live by sort of working. I think you live by being ornament on the body of society. And once they recognize you being an ornament, they help you to live. And that should be a good prescription for artist's life. But anyway, it's a different world.

Pote co sem pred tydnem na konvergenci rozchodil po nejakych updatech delsi dobu rozhozeny cronjob spoustejici urcite automaticke procesy, ozval se Milos Vojtechovsky (CZ) ze mu chodi z konvergence stovky mailu o updatech, ktere nestaci mazat. Blizsi podrobnosti nesdelil, tak muzu jen spekulovat, ze ma zapnute hodne notifikaci bunek, ktere se mu zpetne za tu dobu poslaly.

>prilo mi 20 000 oznameni od robota
Ja si rikal proc to 3x spadlo kvuli limitu pameti PHP. No i takhle muze vypadat bleeding edge net-artu :-) A o5 s tim nemam nic spolecnyho. Kdo MV zapnul ty notifikace? Mozna orX?

hmm, zajimava kniha
Edited by Paul D. Miller aka Dj Spooky that Subliminal Kid
Foreword by Cory Doctorow
Introduction by Steve Reich

V červnu jsme navštívili centrum pro současné umění, Centre de Cultura Contemporània de Barcelona (CCCB). CCCB zastřešuje dva interní archivy - Arxiu CCCB - interní multimediální archiv CCCB, který by se výhledově měl stát vyčerpávající audiovizuální dokumentací aktivit CCCB zahrňující výstavní činnost, přednášky, konference, atp. Momentálně je archiv stále v stadiu "work in progress", kdy se do něj vkladá veškerý materiál za patnáct let činnosti Centra. Vkládaní obsahu do archivu je zatím retrospektivní, cílem je aby archiv reflektoval i aktuální aktivity CCCB. Tématicky je archiv rozdělený do čtyř skupin a tak kopíruje čtyři hlavní bloky, kterým se CCCB věnuje: the human condition, cosmopolitanism, the city and public space, a artistic creation. Archiv je návštevníkům přístupný jen v prostorách CCCB, výhledově jsou snahy vytvořit jeho online platformu. Dalším archivem Centra je archiv Xcéntric - audiovizuální archiv experimentálního a dokumentárního filmu, který je také přístupný v prostorách CCCB. Archiv Xcéntric momentálně obsahuje 570 filmů. Tyto dva archivy jsou momentálně oddělené, co se má do budoucna změnit. Podrobnější informace o archivech CCCB najdete v rozhovoru s ředitelkou archivu Elisabet Goula a její spolupracovnící Sonjou Aran (odkaz níže).

Cituji z článku na serveru Lupa: Lokalizace je dnes ve fázi prvního draftu, t.j kroku III podle číslování CCi. První draft byl vytvořen studentem právnické fakulty Petrem Jansou pod záštitou Iuridicum Remedium a byl připomínkován vedoucím jeho diplomové práce. Nyní čeká na připomínkování od zástupců pracovní skupiny a dalších přizvaných expertů (především z řad znalců autorského zákona). Pokud má někdo čas a chuť se připomínkování prvního draftu zúčastnit, ať kontaktuje Iuridicum Remedium. Připomínky budou prodiskutovány na semináři dne 31. 7. na půdě Národní knihovny,

Samotné předložení textu licence k druhému veřejnému připomínkování po dobu jednoho měsíce je jednou z podmínek zadaných pro jednotlivé lokalizace přímo společností Creative Commons International. Toto připomínkování bude probíhat online a potrvá přibližně jeden měsíc. Začít by mělo počátkem letošního srpna a jednotlivé připomínky bude možné zasílat pomocí webového formuláře na stránkách české lokalizační iniciativy, e-mailem, popřípadě i telefonicky.

Konference většinou probíhala v 3 - 4 paralelních blocích, témat na výběr bylo dost a znatelné bylo i české zastoupení. Zajímavé byly příspěvky o digitální distribuci filmu a blok/workshop on-line archivů. Ten zahájil Rick Prelinger z archive.org velmi zahuštěným úvodem o tom, k čemu jsou archivy, pojmenoval aspekty společenské i právní a celé téma projel takovou rychlostí, že sem nestíhal zajímavosti si zapsat, naštěstí existují moderní technologie záznamu zvuku, tak se k tomu snad vrátím. Pak prezentace evropské sítě televizních archivů VideoActive, odkaz sem uz daval dříve, Maďarský NAVA, národní audiovizuální archiv - nahrává realtime TV stanice, archivuje pořady a má portál pro přístup, z kterého může TV stanicím odvádět poplatky, kromě toho je přístupný na privátní síti asi 600 NAVA points ve školách galeriích, knihovnách apod. (druhý obrázek). Člověk nechápe jam může být v čechách s NFA situace tak katastrofální!

Na třetí fotce sedí vlevo Rick Prelinger na zemi, vpravo pak Ivan Klimeš si chystá svou vtipnou keynote.

Poslední příspěvek, po kterém jsem už nebyl schopen ničeho dalšího než vyhledat trochu stínu a zakouřit si marihuanovou cigaretu, byl o švédské pornografii 70. let, kterou slečna přednášející propojila s feministickým hnutím tehdejší doby a obvzláště zdůrazňovala význam klitoriálních orgasmů v ženském sexuálním sebeuvědomění. Aj ta filmová věda!